Začínající surfařka Kristýna Spěváková poznala Dominikánskou republiku z druhé strany hotelových zdí než turisté, kteří tuto karibskou zemi běžně navštěvují. Pohodlí allinclusive balíčků vyměnila za pobyt v divočině a namísto opalování u bazénu se od místních obyvatel učila surfovat nebo tančit salsu. A po návratu nám poslala svůj blog.
Když jsem se na přelomu měsíce března a dubna vydávala jako – dá se říci – pokročilý cestovatel, ale zato rozhodně začínající surfař, na sólo (surf) trip do Dominikány, nevěděla jsem tak úplně, co čekat. Mnou dosud nepoznaná Dominikánská republika pro mě byla synonymem slov jako hotely, resorty, allinclusive či německý turista na lehátku. Přesto jsem tušila, že má tato země co nabídnouti mimo své výhradně turistické destinace. A když se teď dívám na celý trip zpětně, tak mohu říci, že mé představy nebyly pouze naplněny, ale vysoce překonány!
První věc, která vás zaujme hned při příletu, je zeleň. Ostrov Hispaniola, na kterém se Dominikána rozkládá, doslova překypuje vegetací, jež působí neskonale uklidňujícím dojmem. S krajinou lemovanou palmami, stromy, keři, loukami a na pohled svěžími políčky se i obyčejná jízda autem stává nezapomenutelnou podívanou. Samotné ubytování v surf campu ve městečku Cabarete je jakousi oázou. Chatky, apartmány a romantické treehousy jsou de facto nespočitatelné, jelikož vše je víceméně zahaleno, stromy a květinami, které zaručují příjemný chládek a soukromí. V centru toho všeho se nachází velký a čistý bazén, ideální k posurfovému relaxu za doprovodu Cuba libre s místním rumem.
A vůbec, dominikánské drinky jsou kapitolou sama pro sebe. Při mém prvním nákupu v místním supermarketu jsem postupovala klasicky systematicky, tedy ovoce, jogurty, karton vod… až jsem se nakonec dostala k regálu s rumy. Vody okamžitě putovaly nazpět a na úkor jejich hmotnosti naplnil můj košík RUM. Čecháčkovský reflex se probudil naplno „Přecetam ten rum nenechám, když ho mají levnější než musli k snídani!“. Další dny jsem si už prozíravě brala na nákup batoh. Při návštěvě Dominikány může průměrného Evropana, i toho východního, často zarazit světlé zbarvení drinků. Takové Cuba libre totiž Dominikánci připravují pěkně půl napůl, dva panáky rumu a trocha koly. A kdybyste náhodou po těchto dávkách někde měli málo, jednoduše vám podají láhev destilátu a dolejte si sami, co hrdlo ráčí! Teď mě trochu zarazilo, jak moc se dokážu rozepsat o rumu, a tak se radši přesunu k hlavnímu poslání celého tripu – k surfingu.
Není nad to, když si říkáte: „Jo jo, to bude v pohodě, ideální destinace pro začátečníky a už jsem to přece jednou (!) zkoušela, takže to bude cajk.“. A pak přijdete na pláž a zjistíte že ten krásný píseček je jen na pevnině, přičemž ve vodě je ostrý korál, a že vlny můžou být taky pěkně rozfoukaný a proudy pěkně silný. A tak se plácáte s pěnovým surfem ve vodě, neschopní odlepit svůj zadek od prkna a dochází vám, že jedna lekce na nejvíc začátečnický/turistický pláži na Bali (ano, mluvím o Kutě) z vás surfaře rozhodně neudělala.
A co je na tomhle prvotním začátečnickým šoku nejlepší? To, že každý den už je pak jen a jen skvělejší! Vlny se uklidní a vy se s nimi skamarádíte. V oceánu máte jako oporu místní instruktory – kluky dominikánský, kteří se sice někdy tváří jako by jim patřil celý ostrov… na druhou stranu jsou ale v oceánu vaší jistotou. A jelikož se v něm pohybují s větší obratností než my, běžní smrtelníci, na suchu, jsou vám skvělými učiteli. A když se vám podaří sjet vlnu (ehm…pěnu…), tak z toho mají stejnou radost jako vy, což nakopne k ještě většímu úsilí.
Krom toho, že jsou místňáci machři v surfingu, ohánět se umí také s kulečníkovým tágem, jak jsme mohli zpozorovat v lokálním autentickém kulečníkovém/fotbálkovém baru (popcorn zdarma included!). V neposlední řadě Dominikánci, kteří byli odkojeni na libých melodiích tradiční dominikánské hudby – bachaty, excelují také ve stejnojmenném taneční stylu. O čtvrtečních večerech tedy nuda nehrozí, jelikož právě tato noc bývá zasvěcena taneční párty až do rána! V pondělí zase můžete procvičit své hlasivky na legendárním karaoke v klubu VoyVoy, který se nachází přímo na pláži. Cabarete, jež nese přízvisko “párty město Karibiku” svou reputaci plní dokonale.
Jak již bylo řečeno – nádherná příroda, ideální surfové zázemí, chutné jídlo, silné a výborné drinky, zábava… ale jeden aspekt dotahuje pobyt v této zemi k dokonalosti. Tím aspektem jsou prostě – lidé. Lidský faktor, který ve mně při cestování zanechává významný dojem, byl v Dominikáně obzvlášť znatelný. Dominikánci a Dominikánky, aspoň ti, které jsem měla tu možnost poznat, jsou velmi milí, ochotní a veselí lidé (bodejť by ne, při zvážení výše zmíněné konzumace místního tekutého zlata). Jako v každé rozvojovější zemi, i zde na vás samozřejmě často pokřikují, protože jste pro ně zkrátka exotičtí, nikdy ale vulgárně a do té míry, že byste se cítili nepříjemně. Také vám zde nabízejí ke koupi nejrůznější předměty. Spojení “náramek od mojí sestry” uslyšíte nesčetněkrát, ale když nechcete, tak prodejce prostě odejde, a to s úsměvem na tváři.
Markeťák, který vymýšlel oficiální turistický slogan Dominikánské republiky, tedy“ República Dominicana – lo tiene todo”, volně přeloženo jako„Dominikána – má vše“, se určitě příliš nenadřel. Jednoduše napsal na papír ultimátní pravdu.Tak třeba se tam v příští sezoně potkáme, hastapronto!
