Ondřej Oliva, akademický sochař, gurmán a surfař si letos v květnu splnil životní sen, vypravil se do Indického oceánu a během deseti dnů projel na lodi Severní atol Male. Po návratu ze země korálových ostrovů a průzračné vody nám poslal report nejenom pro ty, kdo o podobné cestě do ráje s ní taky.
Čím více se blížil termín odletu na Maledivy, tím častěji mi byla pokládána otázka: A co tam vlastně budeš dělat? Odpověď jsem stylizoval do několika jasných a úderných hesel tak, aby u závistivců nevyvolávaly další možnost konverzace. Říkal jsem, že tam budu surfovat, potápět se, jíst a spát. A přesně tak to nakonec také bylo, jen s mnohem větší intenzitou, než jsem si do té doby dovedl představit.
Mohlo by se zdát, že budíček v 5:15 formou hlasitého nastartování lodního motoru by mohl být nepříjemný, když pak ale už za třicet minut sedíte při východu slunce na surfu ve vodě s viskozitou čirého skla a pod vámi plavou ryby, které jste dříve viděli jen v obchodě s akvaristikou, tak si to vstávání dáte devět následujících dní milerádi znovu. O tom, že kolem nás každé ráno proplulo hejno dvou až tří set delfínu se nebudu rozepisovat a stejně tak vynechám všudypřítomné želvy, které vás, po několika dnech, začnou i trochu nudit.
Surfování je zde TOP! Nepatřím k surfařům, kteří už byli a jezdili všude, vždyť já ani nebyl na Bali, ale vlny, které jsme měli, byly ty nejúžasnější, co jsem kdy viděl a na kterých jsem kdy jezdil. Jeden den surfování na Maledivách je jak týden ve Francii. Z dlouhé pravačky s radikální stěnou, která drží a drží a drží, a na kterou jste si nedovolili pomyslet ani v nejdivočejších snech, vás donutí vystoupit až nedostatek vody a nebezpečí škrábnutí o reef. Úžasnou surfovou session může předčasně ukončit jen zlomené prkno nebo příjezd člunu obsypaného surfujícími členy Wu-tang-clanu.
Po ranním ježděním následuje pořádná snídaně, kombinující anglický, francouzský a asijský přístup ke stravování, a poté odpočinek na horní palubě, další surfování, oběd, odpočinek, rychlé potápění s cílem zahlédnout žraloka a nástup na večerní session.
Posádka lodi vás vždy naloží na malý člun a přiveze téměř až na místo, kde se chytají vlny, čímž odpadá nepříjemné půlhodinové pádlování z pláže. Ušetřenou energii pak využijete při dlouhých jízdách nebo při podvečerních diskuzích s ostatními surfaři týkajících se podstaty světa, lidské existence a blížící se večeře.
Možná vás napadlo, jestli se po šesti, sedmi dnech nestane život na lodi fádním a nudným. Ano, to skutečně může hrozit, ovšem náš tým tvořený z několika předních IT odborníků, zubaře, právníka, rádoby umělce (tedy mne) a surfového instruktora byl hnán takovou touhou po překonávání limitů, že jsme na nudu neměli čas. V průběhu plavby jsme pokořili rekord o největší selfie tyč na světě a naším špionážním drakem zahájili konec řiditelných dronůna Maledivách.
Od doby co má surf-trip.cz v nabídce BOAT TRIP na Maledivy jsem s humorem říkal, že to jednou bude můj splněný sen, kterým svou surfovou kariéru ukončím. Po návratu, to vidím jinak. Myslím, že jsem teprve teď začal skutečně surfovat.
