Do výchovy dětí se kromě otce a matky zapojují také prarodiče. Vliv babičky a dědečka na děti se někdy podceňuje, přitom se toho od nich mohou mnohé naučit. Zároveň pro děti mohou být někým, kdo je sem tam rozmazlí a dovolí jim věci, které rodiče neradi vidí. Do výchovy vnoučat by ovšem prarodiče bez předchozího svolení neměli zasahovat.
„Vždyť vy toho kluka pořád rozmazlujete. Navíc mu dovolíte úplně všechno,“ – podobné věty často slýchávají prarodiče od svých dětí, když k nim na návštěvu přijedou i s vnoučaty. Na toto rozmazlování jsou často rodiče hákliví a nejednou se kvůli tomu s babičkou či dědečkem pohádají. Přitom se nejedná o nic špatného. Rodiče si dítě musí vychovat, naopak prarodiče jsou tady s nadsázkou řečeno právě k tomu, aby si vnoučata užívali a hýčkali.
„Rodiče mají někdy spoustu výhrad k přístupu prarodičů k vnoučatům. Je však důležité si uvědomit, že i to, co se nám nelíbí, může být pro naše děti výhodou. Prarodiče mohou být velmi užiteční při rozvoji osobnosti našeho dítěte, i když mají jiný styl výchovy než rodiče. Pro zdravou osobnost dítěte je velmi důležité zažívat pestrost lidského chování a jednání. V dospělosti bude mnohem lépe lidem rozumět a vyzná se ve vztazích,“ říká psychoterapeutka Akademie rodičovství Kateřina Novotná. Navíc rodiče podle Novotné zůstávají pro děti tím nejdůležitějším vzorem. Proto jsou obavy z rozmazlení nebo z přísnějšího jednání zbytečné.
Čím se liší postavení maminky a babičky?
Největšími rozdíly mezi rodiči a prarodiči jsou věk a zkušenosti. Naší rodiče zažili zcela jinou výchovu než my. V minulosti se k dětem přistupovalo přísněji a někdy se na ně dokonce nahlíželo spíše jako na pomocnou sílu. Proto mohou mít někdy prarodiče pocit, že je dítě vychováváno až příliš liberálně. Nedělalo by jim velký problém sáhnout k fyzickým trestům nebo donutit vnuka či vnučku dojíst celý oběd.
„I přesto, že vycházejí ze svých zkušeností s výchovou nebo z dobových zvyklostí, tak by linii a zásady výchovy měli stanovit rodiče. Prarodiče by neměli jít proti těmto zásadám nebo je vědomě porušovat. Například, když si matka nepřeje, aby děti jedly příliš sladkostí, a babička jim je neustále nabízí,“ uvádí psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove Mária Tóthová Šimčáková.
Zkušenější osoba, která vyslechne a poradí
Babička může být pro svá vnoučata někým, komu se svěří se svými tajnostmi. Přeci jenom v ní většinou vidí chápající, tolerantní a zkušenější osobu, která je pro ně vždy na blízku. Může tak někdy dojít i k tomu, že dospívající dítě uposlechne raději babičku než rodiče. I přesto by ale neměla přebírat zodpovědnost ve vážných věcech a rozhodnutích. Spíš by měla dítě podpořit v hledání životní cesty a být jakýmsi komunikačním mezistupněm mezi dítětem a rodiči.
„Babička by neměla zapomenout, že jsou také informace, které by měli rodiče vědět. Měla by tak být někdy pouze podporou pro dítě, když to oznámí rodičům. Například, když se objeví problém ve třídě se spolužáky, kteří ji nějak šikanují. Rodiče následně mohou společně s babičkou nalézt řešení,“ dodává Mária Tóthová Šimčáková.
Pokud potřebujete inspiraci a jakýsi manuál, jak při výchově svých dětí postupovat, pročtěte si web dove.com/sebeduvera nebo Akademie rodičovství.
Rozdíly ve výchově před padesáti lety a dnes
Více stráveného času s dětmi
I přesto, že si dnes řada rodičů stěžuje na nedostatek volného času, jsou se svými dětmi častěji, než tomu bylo zhruba před padesáti lety. Může to být poměrně překvapivé, ale nejvíce času s potomky tráví podle americké studie ti nejvzdělanější lidé s velmi dobrými příjmy. Zajímavostí je rovněž fakt, že se dnešní muži o děti starají delší dobu než ženy v roce 1965.
Místo hraní práce
Na předešlý bod navazuje rozdílný průběh dětství dnes a v minulosti. Nyní si děti ve volném čase hlavně hrají a sem tam si splní nějaké domácí povinnosti. Kdysi byly děti brány spíše jako pomocná síla. Od toho se také odvíjí čas strávený s rodiči. I nyní jsou však v tomto ohledu rozdíly mezi dětmi, které žijí na vesnici a těmi z měst.
Fyzické tresty
Naše babičky nešly pro ránu daleko. Proto někdy mohou mít při výchově svých vnoučat tendenci k občasným fyzickým trestům. Moderní výchova je však opatrnější. Děti se už nebijí kvůli špatným výsledkům ve škole, ani kvůli odmlouvání. Přes zadek dnes děti dostanou opravdu v ojedinělých případech. O tom, který přístup je správnější volbou, se neustále přou odborníci.
Žádné debaty, spíše křik
„Přestaň! Jinak dostaneš na zadek…“ Tohle slýchávaly děti před padesáti lety častěji než nyní. Prostor na nějakou diskuzi, proč dotyčnou věc nemá potomek dělat, scházel. Rodiče byli rázní a nepřipouštěli žádné vyjednávání. Momentálně vídáme spíše situace, kdy maminka s rozdováděným dítětem diskutuje a trpělivě mu vysvětluje, co může způsobit a proč je to může být okolí nepříjemné.
Přílišná péče?
Rozedřená kolena, modřiny a špinavé ruce od hlíny. Děti kdysi běhaly po venku a uléhaly do postele značně unavené. Maminky se o svá dítka nestaraly tak, jako je tomu dnes. Dovolily jim toho více a děti se tak mohly více socializovat a zažít různá dobrodružství. V posledních letech dobrodružství spíše zažívají na herních konzolích a počítačích. Na internetu dnešní děti dokonce stráví téměř třetinu dne.
