Mnoho lidí skličuje pouhá představa veřejného vystoupení nebo prezentace informací kolegům v práci. Podle psychologů z univerzity v Nottinghamuby mohla k odstranění úzkosti pomoci technologie virtuální reality. Odborníci ke zkoumání využívají software, pomocí kterého umístí účastníky do simulovaného prostředí přednášek.
Dobrovolníkům dají na hlavu brýle podporující virtuální realitu a do nich promítají speciální software vyvinutý univerzitou. Uživatelé mohou sami ovládat velikost publika a měnit výrazy na pozitivní, neutrální a negativní. Kromě toho mají také možnost regulovat další aspekty ve virtuálním prostředí. Mohou si například navolit, v jaké vzdálenosti budou od publika hovořit nebo kolik nápověd dostanou ke zvolenému tématu.
„Účastníci si na konci každého sezení vybrali vyšší míru obtížnosti než předtím. Náš výzkum ukazuje celkové zlepšení u lidí, kteří se do projektu zapojili. Významného zlepšení dosáhli především v oblasti vystupování před veřejností a sociální úzkostí, která souvisí s úzkostí zaměřenou na výkon,“ řekla Eva Zysk, vedoucí studie a profesorka společenských věd na prestižní Nottingham Trent University.
Využití virtuální a zároveň rozšířené reality se zvýší do pěti let až šestnáctkrát. Příznivě na tuto technologickou oblast působí jak snižování cen hardwaru, tak stále větší využití technologie v různých odvětvích.
„Virtuální realita je unikátní nástroj, který už dnes pomáhá v mnoha oborech. V oblasti psychologie víme o úspěších při léčbě demence nebo deprese. Virtuální realita totiž dokáže přenést pacienty zpátky do minulosti, kdy byli šťastní. Senioři, kteří technologii vyzkoušeli, se cítili, jako kdyby se opravdu vrátili zpět v čase,“ říká David Svoboda, vývojář programů virtuální reality z technologické společnosti Trigama.„Virtuální realitu dnes také již úspěšně využívá americká armáda k léčbě posttraumatických stresových poruch u vojáků vracejících se ze zahraničních misí,“ dodává Svoboda z Trigamy.
Nadšení převládá také u koučů mediálních a prezentačních schopností, improvizace a schopnosti hovořit tzv. spatra před veřejností. Podle nich by se podobný nástroj mohl stát nedocenitelnou pomůckou i pro klienty, kteří primárně úzkostmi netrpí.
„Každý máme většinou trému, když nás čeká vystoupení před publikem nebo například v televizi. Na tento druh stresu pomáhá neustálý trénink a znalost, jak se v které situaci zachovat. Já bych podobný software určitě ve své praxi školitele využil,“ říká Ondřej Vácha, kouč mediálních schopností.
Ve světě i v České republice si podle českých psychologů budou vědci s těmito technologiemi ještě nějaký čas „hrát“ ve svých laboratořích, než začnou reálně pomáhat klientům.
„Virtuální technologie má v psychologii jistě velmi významný potenciál. V oblasti možného využití virtuálních technologií jsme na úplném začátku. Dostupné výzkumy jsou velmi dílčí a cesta k jejich reálnému využití, zvláště pak zavedení do běžné praxe, bude dlouhá ještě řadu let. Virtuální technologie jsou tak pro psychologii zatím více výzvou než metodami, které lze okamžitě využívat,“ vyjádřil se Radek Ptáček, psycholog.
