Budete-li se dívat na portréty ze série Young American pozorně, zjistíte, že vás pozorují zpět. To je alfa a omega tohoto projektu. Ten je totiž o naději, víře a síle, která je s mládím spojená – je o lidském poutu, o lidskosti, kterou všichni sdílíme. Portréty zobrazují Ameriku, ve které je individualismus oceňován, a ne osuzován pro nedostatek jednotvárnosti. Prosazuje a uznává pojem „sebe“, a to ne skrze idealizované standardy genderu, krásy nebo sexuality, ale jako to, co všichni jsme – unikátní bytosti.
Ryan McGinley to popsal v úvodu ke knize Young American takto: „Díváme se na budoucnost bez genderových protipólů a zastaralých definic krásy. Mariin svět ukazuje lidi takové, jací jsou. Přál bych si, aby veškerá americká mládež vypadala tak, jak ji ukazuje Marie na svých fotografiích z newyorského Downtownu – rozmanitá a všezahrnující.“
Idea pozitivního prostředí, obzvláště v souvislosti s konceptem sounáležitosti, je naprosto klíčová v rámci porozumění těmto portrétům a to nejen ve vztahu k fotografovaným jedincům, ale i k fotografce. Portréty vystihují fotografované jedince přesně, přesně, přesně takové, jací jsou, a stejně tak Tomanovou. Oba si nárokují právo býti sami sebou, přítomni okamžiku, viditelní a viděni. Potrét je důkazem toho, že jsme. „Vyfotit znamená udělit význam.“ píše Susan Sontag v knize O fotografii.
Toto dílo můžeme zasadit do kontextu stále silnějšího a důležitějšího hlasu mladé kultury, který přetváří definice genderu, společnosti, kultury a možná, je také součástí procesu zažehnutí nenápadné, avšak velmi nutné ideologické revoluce, jejíž historie samotná je velmi rozmanitá. To lze demonstrovat například na Summer of Love ze San Francisca roku 1967, událostech z května 1968 z Paříže či na sametové revoluci z roku 1989. Samozřejmě zde můžeme jít více do hloubky a tvrdit, že tato síla mládí formovala novou kulturní identitu v romantismu počátku 19. století, anti-establishmentní vize impresionismu, protiburžoazní postoje německých expresionistů, automatickou svobodu Bítníků, jasné pozlátko POPu, nesouladnou intenzitu punku a Blank Generation nebo sebeuvědomění generací X, Y,…Z.
John Berger napsal: „Emigrovat znamená rozložit střed (svého) světa a přesunout se do světa ztraceného a dezorieentovaného, složeného z fragmentů.“ Stejně jako pro mnoho ostatních, bylo rozhodnutí Tomanové emigrovat jedno z nejzásadnějších v jejím životě. Vykořenění, komunita, identita a vzpomínky se staly klíčovými tématy jejího fotografického díla, prvně v rámci série autoportrétů, následně v portrétech Young American, které jí umožnily návazat vztah s ostatními, a dovolily jí vidět a najít samu sebe v kontextu amerického prostředí a společnosti.
O umělkyni:
Marie Tomanová se narodila v České republice a vyrůstala v jihomoravském Mikulově. Získala bakalářský titul voboru Výtvarná a Vizuální tvorba na Masarykově univerzitě a magisterský titul v oboru Malba na FaVU v Brně. Nyní žije a pracuje v New Yorku. Její tvorba se zaměřuje na otázky odcizení, identity, začlenění, genderu a sexuality, a to jak prostřednictvím fotografie, tak i videa.
Její první monografie s názvem Young American s úvodním slovem od Ryana McGinleyho byla vydána v březnu 2019 nakladatelstvím Paradigm Publishing. Na cestě je také celovečerní film o Tomanové v režii Marie Dvořákové, vítězky studentského Oscara, který bude mít premiéru v roce 2020.
Tomanová svou tvorbu představila na mnoha výstavách, např. na výstavě SPRING/BREAK Art Show (NYC), SO1 Galerie, Tokyo (JP), EEP Galerie Berlin, Berlin (DE), Muzeum moderního umění, Tbilisi (Gruzie), Galerie A.I.R. (NYC), Muzeum sexu (NYC), České centum v New Yorku (NYC), Untitled Space (NYC), Galerie Ars (CZ), Centrum současného umění v Orange County (Santa Ana, Kalifornie), a další.
