Zimní měsíce lákají lyžaře a snowboardisty na sjezdovky, běžkaře k brázdění vyjetých stop, ve volných chvílích vyrážíme na brusle i na sáňkařskou dráhu… Tyto aktivity přinášejí jistě potěšení, ale visí nad nimi jako Damoklův meč také možná rizika poškození očí. Jak je můžeme minimalizovat?
Outdoorové zimní sporty s sebou přinášejí spoustu skvělých zážitků, relaxu i vyplavených endorfinů… Byla by škoda si tyhle chvilky nechat narušit. Stejně jako se na sjezdovku vybavujeme helmou a „páteřákem“ a pokožku chráníme krémy proti mrazu, neměli bychom zapomínat také na svůj zrak. Je naším nejdůležitějším smyslem a právě na oči mohou během zimních aktivit číhat nejrůznější nebezpečí – nejen špatně mířená střela při koulování. „Jedná se o rizika spojená s pobytem v přírodě – čili úrazy v podobě vniknutí cizího tělíska do oka, ať už je to hmyz, částečky prachu, větvičky ze stromů…,“ vyjmenovává oční lékařka Eva Jerhotová.
Nebezpečné sluneční paprsky
Nepřítelem se mohou stát rovněž ostré sluneční paprsky, které jsou na horách mnohem intenzivnější, proto bychom při balení zavazadel na zimní dovolenou měli myslet i na kvalitní sportovní brýle. Ty ochraňují oko před mechanickým poškozením, zároveň však slouží jako filtr slunečního záření. „UV záření může způsobit popálení tenké kůže v okolí oka, ale také zánět rohovky či spojivek. To se projevuje bolestí v očích, slzením, světloplachostí až neschopností otevřít oči. V případě těchto obtíží je nutná návštěva oftalmologa a následná léčba,“ upozorňuje Eva Jerhotová a doporučuje: „Při ochraně před UV zářením je důležité, aby byl UV filtr v brýlích stoprocentní, aby byl zrak chráněn před UV A i UV B zářením. Doporučený je UV 400.“ Právě společně se sněhem vytváří slunce „vražednou kombinaci“ – říká se jí světelná reflexe a vzniká odrazem paprsků od bílé plochy. Zejména ultrafialové záření je pro oko nebezpečné. Ačkoliv je neviditelné, toto elektromagnetické záření o malých vlnových délkách (do 400 nm) může být příčinou „sněžné slepoty“ a přispívat k rozvoji šedého zákalu (nukleární katarakta) nebo makulární degenerace.
Mrazu a větru neporučíte…
Pobyt venku má v zimních měsících řadu pozitiv a rozhodně bychom se neměli zavírat doma, ale zároveň přináší i některá negativa; mráz a vítr mají nepříznivý vliv nejen na pokožku, ale ani pro oči nejsou ideálním klimatem. „Zvyšují odpařování ochranného slzného filmu z povrchu oka a v extrémních případech mohou způsobit narušení povrchu oka – rohovky. Nehledě na nepříjemné subjektivní potíže, jako je pálení, řezání, také zvyšují sklon k vzniku zánětu spojivek i rohovky, protože nefunguje desinfekční funkce slz, které necirkulují,“ vypočítává doktorka Jerhotová. Je to další z důvodů, proč si na nos nasadit ochranné brýle, které nápor mrazu a větru zmírní. Měly by být pohodlné, dobře sedět na obličeji a zakrývat celé oči a jejich okolí – i ze strany, aby chránily bulvy před větrem a vysycháním. Nepříjemným projevem zvýšené tělesné aktivity může být rovněž pot stékající z čela do očí. „Jednak dráždí oči sám o sobě, za druhé funguje jako nosič případné mastnoty z krémů a samozřejmě i mechanických nečistot. Může tak způsobovat dráždění až ekzematózní změny víček,“ varuje oční specialistka. Proudu potu zabrání sportovní čelenka či savá čepice anebo kukla pod helmou. Poslouží ale také bavlněný kapesník, proto si jej raději dejte do kapsy bundy, aby byl po ruce – zejména během sportů, u kterých se můžete značně zpotit, například při běžkování.
Na sjezdovku s dioptrickými brýlemi? Raději ne!
Péče o zrak se při zimním sportování komplikuje především lidem s očními vadami. Už jen málokdo si dovede představit, že by vyrazil na sníh nebo na led jako československý hokejový obránce Jozef Bukovinský, který byl pověstný tím, že i mezistátní zápasy odehrál s dioptrickými brýlemi. Měl štěstí a nikdy se mu žádný vážný úraz oka způsobený prasklými skly nestal. Přesto oftalmologové klasické dioptrické brýle při sportu nedoporučují nosit a to nejen kvůli možnosti rozbití. „Klasické dioptrické brýle nejsou vhodné, neposkytují dostatečný výhled do stran a nechrání oči tak dobře, jako brýle sportovní,“ říká MUDr. Jerhotová. Sundat brýle úplně je samozřejmě rovněž nevhodné.Třetina lidí s dioptrickou vadou má problém s odhadem vzdálenosti a rozeznáváním vzdálených předmětů, každý osmý udává problémy s prostorovou koordinací. Může tak dojít k vážným úrazům. Nehledíc na to, že pokud člověk sportuje bez patřičné korekce oční vady, může docházet k rozvoji takzvaných astenopických potíží – bolesti hlavy, únavě očí a rozmlžování.
Vyrábí se proto i sluneční a lyžařské brýle takových tvarů, aby se mohly použít přes brýle dioptrické (tzv. OTG brýle z anglické over the glass). Některé speciální sluneční brýle také umožňují uchytit před ochranný zorník i dioptrickou vložku – což ale upřímně nevypadá nejlépe.
Trampoty se ztracenou čočkou
Podle očních lékařů je pro sporty vhodnější kombinace očních čoček a sportovních brýlí, ale ani tady se nejedná o ideální řešení. Při nošení kontaktních čoček existuje možnost infikace čoček i čistícího roztoku. Také hrozí, že čočku omylem vyjmete při otírání potu nebo může z oka při sportu vypadnout. Do této prekérní situace se dostali i někteří vrcholoví sportovci, včetně českého tenisty Radka Štěpánka, jemuž v roce 2008 vypadla kontaktní čočka během zápasu na Australian Open, a protože neměl náhradní, musel si vyndat i druhou. Dohrávalo se za šera a rozehrané utkání prohrál. Podobnou zkušenost má i Michal Tomeš, nadšenec do freeridu, který nosil brýle už od základní školy a na sport, především snowboarding a lyžování, používal jednodenní čočky. „Při velmi rychlé jízdě se mi stalo, že mi jedna čočka z oka vypadla. Neznám moc lidí, kterým se to stalo, ale musím říct, že se jedná o dost nepříjemný pocit,“ přiznává sportovec, který se nakonec rozhodl podstoupit laserovou operaci NeoLASIK HD, aby se brýlí definitivně zbavil. Současné možnosti laserových refrakčních operací jsou široké a vyřeší trvale velkou část dioptrických vad. „Ke korekci krátkozrakosti jsou nejvhodnější operace rohovky pomocí femtosekundového laseru, např. metoda NeoLASIK nebo NeoLASIk HD nebo NeoSmile 3D, která je vhodná i pro pacienty s vysokou krátkozrakostí. Kompletní laserové ošetření femtosekundovým laserem se provádí výhradně ambulantně, na obou očích současně a trvá zhruba patnáct minut.
Na rozdíl od povrchových operačních metod typu PRK a LASEK zůstává povrch oka neporušený, takže rekonvalescence po zákroku je velmi rychlá a pacienti již v den operace mohou například sledovat televizi nebo vyřizovat textové zprávy na mobilním telefonu, “ vysvětluje oftalmoložka MUDr. Šárka Skorkovská z oční kliniky Neovize. Do běžného života mohou pacienti naskočit takřka okamžitě a na lyže nebo za dalšími sportovními aktivitami je pak možné vyrazit týden po zákroku.
