Vodáctví je v Češích hluboce zakořeněné již několik desítek let. Není tedy divu, že české řeky během prázdnin takřka praskají ve švech. Někteří jezdí na vodu každoročně, řada lidí si to letos ale vyzkoušela poprvé. Nechybí jim přitom pořádná dávka odvahy. Někteří sjíždí řeku, aniž by znali alespoň základy pádlování a ovládání lodi.
Sebevědomí Čechům rozhodně nechybí. Podle nedávno zveřejněného průzkumu od pojišťovny Generali 48 % vodáků tvrdí, že splouvání řeky zvládlo se suchou nohou. Dalších 30 % přiznalo, že loď nedobrovolně opustilo minimálně jednou. Zbylých 22 % se převrátilo dvakrát a více.
S přílišným sebevědomím by se to ovšem nemělo zbytečně přehánět. „Hlavní problém je v tom, že si mnoho lidí myslí, že se nemusí učit ovládat loď. Řeknou si, že to je přirozená věc a v podstatě to umí automaticky, i když na vodě nikdy nebyli. Vždyť takhle jezdil kdysi táta, dědeček i pradědeček, ono to nějak půjde. Opak je ale pravdou,“ říká Petr Ptáček, vodácký instruktor a předseda Asociace vodní turistiky a sportu. Jiné evropské země to mají podle Ptáčka často nastavené jinak. „Mají z vody respekt a ani je nenapadne vydat se na řeku bez instruktora,“ dodává.
Česká republika je v tomto pohledu specifická. Tolik splavných řek by nám mohly některé země jenom závidět. Alespoň jednou za čas na vodu vyrazí každý druhý Čech. Nejoblíbenější českou řeku Vltavu podle Asociace vodní turistiky a sportu sjede ročně zhruba 350 tisíc lidí. Právě velký počet vodáků s sebou nese i značnou šanci, že na řekách potkáte amatéry.
Řeky se stávají dostupnější
„Díky tomu, že se řeky ve spolupráci s cestovními agenturami a půjčovnami otevřely nejširší veřejnosti, je nezbytné počítat s tím, že jsou stále na řekách lidé, kteří o pádlování mnoho nevědí a o nebezpečí na vodě již vůbec ne. Samozřejmě se s postupem času téměř všechny půjčovny zaměřily i na bezpečnost, rozdávají klientům informační minima o řece a jejím nebezpečí,“ popisuje Vojtěch Jančar z Českého svazu kanoistů.Chování vodáků na řece z hlediska bezpečnosti se ale podle Jančara výrazně zlepšilo. Většina jezdců na vodě již respektuje pravidla u jezů a dává si pozor. „Mnoho lidí si již ověřilo, že nafukovací loď je sice nepotopitelná, ale její posádka nikoliv,“ glosuje zkušený vodák.
Někteří vodáci bezpečnost na vodě často podceňují a myslí si, že se jim nic nemůže stát. Každý by měl ale kriticky zhodnotit své dovednosti a podle toho se také zařídit. Všichni, nejenom děti, by si na loď měli vzít jako povinnou výbavu vodáckou vestu, která může zachraňovat životy.
Vestu není radno podceňovat
„Chápu, že se v letních tropech někomu nechce nosit záchranná vesta, ale každý by si měl uvědomit možné nebezpečí pádu do vody bez ní. Proto všem doporučujeme, aby si vestu brali za jakékoliv situace. V divočejší řece může mít problém i zkušený plavec,“ říká odbornice Lucie Kadlecová ze společnosti Gumotex, která vyrábí nafukovací čluny. Méně zkušení vodáci by podle ní měli raději sáhnout po nafukovacím člunu kvůli jeho větší stabilitě.
Vhodným místem pro vodácké začátky je podle Kadlecové takzvaná stojatá voda. Naprostý začátečník tak může s klidem vyrazit na jezero či nádrž, kde si na člun navykne a osahá si správnou techniku pádlování. Pokud si přizve instruktora nebo zkušenějšího vodáka, tak je zlepšení znatelnější.
Základním předpokladem k tomu, abyste v pořádku sjeli řeku, je jednoznačně umění ovládat loď. Jakmile ovládnete svoji loď, tak můžete být celou cestu v suchu. Pokud přeci jenom do řeky spadnete, tak během suššího období není problém postavit se na nohy a zase naskočit zpátky do lodi. U hlubší vody byste se však měli zbrklému vstávání vyvarovat.
„Když se s lodí převrátíte v prudkém proudu, tak se nesnažte za každou cenu postavit. Může se vám mezi kameny zaseknout noha a to je nebezpečné. Raději se na vodě natáhněte na záda jako prkno a nechte se unášet řekou. Jakmile vás proud odnese na klidnou hladinu, teprve pak se postavte nebo doplavejte ke břehu,“ upozorňuje Petr Ptáček.
Počet nehod a utonutí na českých řekách postupně klesá, pohybuje se přitom v řádu jednotek. Mimo jiné za to může i větší sucho, které má za příčinu mělkou vodu a nedochází tedy tak často k tomu, že by vodáky řeka vtáhla na dno. Kromě toho má zásluhu na bezpečnějším sjíždění řek také samotná Asociace vodní turistky a sportu. Ta v posledních letech označila všechny nebezpečné jezy, kde předtím docházelo k utonutí.
