Piloti letky Flying Bulls Aerobatics Team umí to, co nikdo jiný na světě. Při svých leteckých skupinových vystoupeních v oblacích předvádějí letecké prvky, které jsou extrémně náročné i v individuální akrobacii. Po odchodu nejstaršího člena, legendy českého akrobatického létání Miroslava Krejčího, formaci do plného počtu doplnil Martin Špaček. V proslulé české akrobatické skupině se základnou v Jaroměři tak nyní působí už tři vojenští stíhači.
„Martina znám mnoho let jako svého kolegu z Čáslavi, kde spolu sloužíme na gripenech. Když jsme začali přemýšlet o náhradníkovi, který by mohl zaskakovat ve skupině Flying Bulls Aerobatics Team, jeho jméno se nabídlo skoro automaticky,” říká velitel skupiny Stanislav Čejka. „Létání ve skupině vyžaduje nejen stoprocentní profesionalitu, ale také bezvýhradnou důvěru mezi všemi členy, a tu si u nás Martin vysloužil, takže ho u nás oficiálně vítám a těším se na společné létání,” dodává.
Foto: Dan Vojtěch / Red Bull Content Pool
K letectví Martina přivedl děda, který po druhé světové válce působil v rámci základní vojenské služby na letištích a osobně se setkal s piloty z RAF. S chutí poslouchal jeho letecké historky a nemohl se nabažit darovaných knih o působení československých letců v západním odboji, jako byl například František Fajtl. Začal stavět modely letadel a ve svých patnácti zkoušel létat na větroních a skákat s padákem. Po přestávce se k létání dostal opět až na vojenské akademii, kam se přihlásil na vojenského pilota. Jeho usilování vyvrcholilo v roce 2010, kdy přestoupil z letounu Aero L 159 do nadzvukové stíhačky JAS-39 Gripen, s níž létal i na zahraničních misích v Pobaltí a na Islandu.
Leteckou akrobatickou skupinu Flying Bulls Aerobatics Team znal z leteckých dnů, kterých se účastnil jako display pilot letounů L-159 a JAS-39 Gripen. Když se dozvěděl, že hledají náhradníka a dostal na tuto pozici nabídku, nemusel se dlouho rozhodovat. „Neváhal jsem a řekl, že ano,” vzpomíná dnes Martin, kterého čekaly víc jak tři roky dalšího výcviku. Třebaže měl nalétány stovky hodin akrobacie v kokpitu proudových vojenských letounů, potřeboval doplnit zkušenosti na vrtulových strojích s ostruhovým podvozkem.
Foto: Dan Vojtěch / Red Bull Content Pool
Co se týká létání ve formaci v Jaroměři, zaučoval jej osobně nejstarší člen Miroslav Krejčí, s nímž trénoval ve dvojici od lehčích prvků až po ty nejtěžší. „Jsem rád, že se mnou měl na začátku výcviku trpělivost, občas to nebylo lehké. Jsem vděčný, že mi věnoval čas a podělil se se mnou o své zkušenosti,” popisuje Martin svého mentora Miroslava Krejčího, kterého vnímá jako velkou ikonu českého akrobatického létání.
Teprve pak následovalo seznamování se skupinovou akrobacií ve čtyřech. Po odchodu Miroslava Krejčího se na jeho místo pravého křídla posunul Jan Tvrdík a uprázdněná role zadního letce neboli slotu připadla na Martina Špačka coby nového člena. „Každá pozice je těžká a bez předchozího tréninku nelze mezi pozicemi přecházet, protože letadlo se při manévrech musí na každé pozici řídit trochu jinak,” vysvětluje Martin Špaček s vědomím, že při létání ve skupině není prostor pro chybu. Letouny se i v nejtěžších akrobatických manévrech téměř dotýkají – jejich vzdálenost po zaujetí formace nepřekročí dva metry. Při vystoupeních členové nalétají až 70 kilometrů, během nichž předvedou přibližně 38 akrobatických prvků. Na jejich těla působí síly s přetížením +7G / -5G.
Martin Špaček již s Flying Bulls Aerobatics Team letos stihl několik veřejných vystoupení na leteckých dnech v Česku, Polsku, Slovensku, Německu, Nizozemsku a Švédsku. Nyní se soustředí na příští sezonu. Jak jeho rodina vnímá, že kromě služby v českém vojenském letectvu naskočil ještě do druhé role profesionálního akrobata? „Mám tolerantní ženu, Andrea věděla, že je pro mě létání důležité, že je to můj život. Je pro ni náročné, že jsem o víkendech pryč, ale zvládá to,” popisuje Martin Špaček.
