Nikdy to nevzdávej! To je nejen název známého amerického filmu režiséra Jeffa Wadlowa, ale také slovní spojení vystihující životní příběh vítěze soutěže Muž roku 2009 Martina Zacha. Ani po třinácti letech na vozíku neztrácí chuť s nepřízní osudu bojovat. „Na vozíku nic nekončí! I nadále se dá vést celkem plnohodnotný život,“ říká jasně Zach, který se snaží pomáhat a inspirovat ostatní. Například tím, že se nebál založit vlastní rodinu.
Právě narození čtyřměsíční dcery vnímá jako jednu z největších radostí poslední doby. „Děti jsou super! Každému bych doporučil, ať se nebojí a jde do toho,“ nabádá vozíčkáře. V péči o ně se snaží být ženě maximálně nápomocen.
„Péče je vzhledem k mému handicapu samozřejmě náročnější. Hlavně pro manželku, která se musí v podstatě starat o tři lidi,“ přiznává Zach. „Mám problém s úchopem věcí, takže činnosti, jako je vaření nebo luxování, mi dělají problém. Stejně tak některé úkony spojené s péči o mladší dceru. Hodně času ale trávím se synem, kterému se každý den snažím vymýšlet program, v závislosti na mém pracovním vytížení. Rádi třeba chodíme ven,“ poznamenává Muž roku 2009.
Kromě rodiny se věnuje i dalším aktivitám. S kamarádem „amputářem“ vlastní značku čerstvě pražené kávy a v rámci spolku Martina Zacha například vznikla značka, pod kterou vyrábí speciální oblečení pro vozíčkáře. „Standardní konfekční oblečení lidem na vozíku nesedí. Například u kalhot spočívá problém v tom, že hýžďová část je příliš krátká, takže kalhoty pak padají. Vyrábíme oblečení na míru, které se dále vyznačuje například velkými poutky, aby si ho člověk, který má problém s úchopem, mohl snadno obléknout a nemusel například řešit potíže se zapínáním zipů,“ vysvětluje.
Dále je členem paraatletického reprezentačního týmu České republiky a věnuje se hodu kuželkou. A působí také jako externí instruktor soběstačnosti v rámci rehabilitačního ústavu v Kladrubech, kde po svém úrazu strávil několik měsíců. „V Kladrubech člověk ještě doufá, že se dostane z nejhoršího. Realitu si začne více uvědomovat až ve chvíli, kdy se dostane domů. To byl i můj případ. Zpočátku to bylo velmi složité, ale postupem času, kdy jsem se začal potkávat s lidmi, kteří byli na vozíku, jsem to začal vnímat jinak,“ vrací se v čase.
Právě co největší soběstačnost byla pro Martina Zacha hlavní motivací, na které usilovně pracoval od začátku v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Jako jednu z vůbec prvních věcí tak absolvoval kondiční jízdy v rámci speciální autoškoly, na jejichž základě mu jako vozíčkáři bylo uznáno řidičské oprávnění, které získal před úrazem. „Mám automobil s ručním řízením a dalšími úpravami včetně speciální výklopné sedačky, která mi usnadňuje nastupování a vystupování do vozu,“ prozrazuje Zach, který zrovna plánuje pořídit větší rodinné auto. Založil si proto sbírku na dárcovské platformě Znesnáze21. Ta od letošního toku spojila síly s Nadačním fondem ŠKODA AUTO, který převádí peníze vysportované ve výzvě ŠKOFIT na sbírky z Mladoboleslavska, Rychnovska nebo Vrchlabska.
Kromě pořízení nového automobilu je teď pro Martina Zacha prioritou dořešení zdravotních problémů, které jej momentálně omezují. „Už se těším, až se budu moci zase zúčastnit nějakého závodu. Ze všeho nejvíce si však přeji, aby celá naše rodina byla zdravá. To je v dnešní době nejdůležitější,“ podotýká Zach.
A případné další rozšíření rodiny? „Nikdy neříkejte nikdy, ale myslím si, že u dvou dětí už zůstaneme,“ dodává s úsměvem.
Foto: archiv Martina Zacha
