Rocková kapela The Atavists z Hradce Králové navazuje na své dvěma Anděly oceněné album Lo-Fi Life z roku 2018 a vydává svou v pořadí třetí desku s názvem Prettier Than You. Album je k poslechu zatím na streamovacích platformách, je na něm 11 písní. “Ještě letos chceme pro fanoušky nachystat CD a začátkem roku začneme připravovat vydání na vinylech,” říká frontman kapely, hlavní autor hudby, kytarista a zpěvák Adam Krofian, který album nahrané v pražském studiu Golden Hive produkoval.
“Studiová práce byla rozložená skoro do dvou let, což je oproti předchozímu albu, které vzniklo během pár týdnů, velká změna a měl jsem obavu, aby album drželo pohromadě. Původně to ani nemělo být album, ale dvě EP. Nakonec padlo v kapele toto rozhodnutí a jsem za něj rád. Album je takto barevnější s pestrou paletou zvuků a nálad,” vysvětluje Adam Krofian s tím, že navzdory rozvleklosti nahrávání kapela strávila ve studiu méně času než minule.
Foto: Jan Liščák
The Atavists se vždy vyžívali v tématu smůly a selhání. “Předchozí tři roky, jakkoli jsme si je jako kapela užili v dobré náladě, byly jako smolné žně. Koncertní sezóna 2019 byla extrémně náročná a nic nenasvědčovalo tomu, že by to dál mělo být jinak. Na začátku roku 2020 jsme vyměnili polovinu sestavy kapely, ale pak přišel covid, lockdowny a s tím spojená nejistota v celé hudební branži. V tomto novém normálu vznikala většina hudby na třetí album a je to na něm znát. Album je experimentálnější a náladově často temnější než jeho bezstarostní předchůdci,” dodává Adam Krofian.
Na albu hostuje několik známých jmen české scény: Lenka Dusilová, Matěj Belko, Adam Novotný (Hentai Corporation), Josef Luňák (Corpulent Provocateur) nebo Vojtěch Říha (Vanua2, ex- Blue Effect). Tématicky se netočí jen kolem klasického tématu nešťastných lásek, ale zaujalo k popisování neštěstí více holistický přístup. “Před pár týdny se mi ozvala moje psycholožka, že viděla náš klip k singlu It’s All Over a že je to moc hezké, ale jestli se radši nechci zastavit,” směje se Krofian.
Foto: Jan Liščák
Vydání alba bylo naplánované na přelom letošního jara a léta. Těsně před dokončením prací na vokálech však přišla další rána. Krofianovi vyhřezly dvě krční ploténky a musel bezodkladně na operaci. Při zákroku mu ochrnula jedna z hlasivek. Rekonvalescence z tohoto obvyklého vedlejšího efektu operace obvykle trvá pár dní. Zde se ale stav téměř nelepšil. Prognózy byly různé: může to trvat pár měsíců, může to trvat rok, ale také může jít o trvalé poškození. Pro album to znamenalo v lepším případě odklad vydání, v horším případě by vůbec nemuselo vyjít. Kapela odjela většinu letní sezóny se zaskakujícím zpěvákem, kamarádem kapely Pepou Luňákem. Koncem léta se Krofianův hlas navzdory pesimistickým prognózám začal vracet. Album tak mohlo být během podzimních měsíců dokončeno.
Skladby na albu mají každá svůj příběh a liší se také tím, jak vznikly. “Některé písničky jsou dílem inspirace z hledání zvuku v nové sestavě. Backstabber, Repetition, Why?, ale také Hot Mess nebo klipovka It’s All Over. Naopak třeba Fool’s Gold původně ani neměla být pro The Atavists. Hecli jsme se s Luňákem, že se zavřeme do zkušebny a za odpoledne vyprodukujeme song pro náš chystaný projekt. Ten jsme nakonec nechali u ledu. Song se klukům z kapely líbil tolik, že se některé stopy ani nepřehrávaly ve studiu a zůstaly tam ty ze zkušebnového demáče,” vzpomíná Krofian, který tuto skladbu coby nebubeník nabubnoval a kvůli neopakovatelné náladě to tak zůstalo.
Foto: Jan Liščák
“Skladba Suicide je vlastně zhudebněná panická ataka. Proto píseň nemá klasickou formu slok a refrénů, ale zní místo toho jako konstantní crescendo. Píseň Time jsme vydali coby první singl. Je to asi nejméně kytarová věc v historii kapely. Dominují v ní varhany a basová linka. Takový byl původní plán pro celé album. Aby to nebyla pouze kytarová deska. To se, myslím, povedlo. Třeba u druhého singlu It’s All Over mají postupně sólo všechny nástroje. Album uzavírá píseň In Limbo, která je zároveň nejmladší. Jde o historicky první ploužák The Atavists,” ukončuje výčet Adam Krofian.
Na albu zní čtyři různé bicí soupravy, část alba kapela nahrávala úplně postaru. Tedy všichni v jedné místnosti, naráz a bez střihu. “Točili jsme ve stejném studiu jako minule, inženýroval to opět Amák, natáčeli jsme na podobné vybavení. Přesto zní album úplně jinak než předchozí Lo-Fi Life, z čehož mám velkou radost. Máme předchozí album pochopitelně rádi a za mnohé mu vděčíme, ale nechtěli jsme podruhé vstupovat do stejné řeky,” uzavírá Adam Krofian.
Na příští měsíce kapela připravuje několik křtů (Praha, Hradec Králové) a turné k vydání desky.
