Dolomity se rozkládají na 141 903 hektarech v provinciích Jižní Tyrolsko, Trento, Belluno, Udine a Pordenone. Jako hlavní důvod pro připsání na Seznam světového dědictví se uvádí jejich výjimečná geologická historie. Vápencové pohoří se začalo utvářet před 250 miliony lety na základu obřího korálového útesu na dně prehistorického moře Tethys ležícího mezi Laurasii a Gondwanou, které vznikly po rozdělení prakontinentu Pangea. Oblast se několikrát vynořila a zas ponořila, ukládaly se na ni sedimenty a došlo i k vrásnění, než byly Dolomity hotové v podobě, jak je známe dnes.
Pro horský masiv Italských Alp jsou charakteristické srázné stěny, věžovité vrcholy, rozeklané skalní hřebeny, vodorovné římsy a bizarní štíty, které se staly oblíbenými motivy pohlednic a obrazů. Do země každý rok lákají tisíce pěších turistů, bikerů, horolezců a lyžařů. Za své jméno vděčí francouzskému učenci, mineralogovi a dobrodruhovi Deodatu de Dolomieu, který si jako první všiml odlišného složení horniny, z níž jsou Dolomity složeny. Místní obyvatelé jim po staletí říkali Světlé hory. Název Dolomity se vžil až po konci první světové války.
Rodák z jihotyrolského Brixenu Reinhold Messner, který jako první zdolal Mount Everest sám a bez využití kyslíkového přístroje, řekl, že Dolomity budou v jeho očích vždy nejkrásnějším pohořím ze všech.
Přípravy oslav se konají ve stínu vydání varující zprávy Mezinárodního svazu ochrany přírody, která tvrdí, že některé ledovce vedené pod ochranou UNESCO ztratí do roku 2100 až 60 % svého objemu. Ředitel „Programu světového dědictví” Peter Shadie prohlásil, že půjde o tragédii, která bude mít vliv na koloběh vody, hladinu světových moří a celkové klima.
„Ledovec pokrývající nejvyšší horu Dolomit Marmoladu měl v polovině 19. století rozlohu 5,3 km čtverečních. Od té doby se rozpadl na několik dílčích těles, které mají v součtu 1,5 km čtvrtečních. Z toho vyplývá že ledovec za posledních 150 let ztratil 70 % svého objemu,” říká italský glaciolog Christian Casarotto.
